Milá Markét, 

Uff...
Ještě včera večer jsem měl pocit, že psát není moc co a že je to tak dobře. A psát jsem fakt nechtěl. Ani dělat cokoli s webem ;)

Teď už ten pocit nemám... :/ (:
Naopak. Mám pocit, že moje hlava se každou chvíli rozskočí tou spoustou myšlenek, které se mi tam honí a jiná část těla - snad srdce :) - že musí hodně pumpovat, aby zvládlo rozdýchat ten nápor a víření pocitů.

Asi to je částečně tím, že jsem díky mému super plánování nakonec spal asi tři hodiny a to do toho počítám aj půlhoďku, co jsem usnul po cestě... A teď po meetingu v Olomouci mám pocit, že bych chtěl jít místo brzkého oběda spát. Ale vím, že místo toho pojedu pro děti... 
Takže jako výsledek toho všeho moje vědomá sebekontrola a autocenzura jede jen na půl výkonu...
Ale to určitě není to hlavní.

Čím začít?

Možná tím, že tenhle mailík vzniká jinak než všechny ostatní. Koneckonců taky to není mailík, ale webovka, že (:.  
Začal jsem ho psát ráno když jsem se vrátil z Olomouce do Brna, a celý den k němu přidávám .... a přidávám ... ikdyž nestíhám, takže zatím jsou některé části jen forma poznámek ... 
Takže kdyby ses k tomuto dostala teď někdy, tak asi některé části smysl dávat nebudou. Ale to asi ani potom ne ...(:.  

Ale začít jsem vlastně chtěl jinak...

Tím, že setkání s Tebou bylo...
Prostě nádherný...
(Přesto, že jsi mě občas trochu štvala. Nebo možná právě proto ;)  )

Inspiruješ mě.
Hodně.
V mnoha rovinách.
Možná často něčím jiným, než si asi myslíš, ale je to pro mě opravdu důležitý. Moc si toho vážím a jsem (Ti) za to vděčný...

Jsi blízko a nebojíš se.
Ikdyž... ;) Asi bysme o tom mohli diskutovat  ;)
Abych to vysvětlil...
Blízko... Teď nemyslím fyzicky (Ikdyž to by stálo taky za vlastní odstavec ;))
Myslím, že jsi blízko aj teď, ikdyž jsme od sebe 200km.

Fakt se mi chce spát. Aj když je 10 hodin a stojím před brněnským Makrem. Takže teď si udělám akorát poznámky (jestli je nezaspím;) a dopíšu to později...

Během včerejška byly 3 momenty, kdy jsem měl slzy na krajíčku... 
To v tom našem včerejším kontextu znamená, že jsem se dotýkal skutečného sebe. A to je pro mě velká vzácnost. A vzácností jsou pro mě lidé a okamžiky, kteří a které to umí vyvolat...
A to je další důvod, proč jsem Ti vděčný.

A prosím vyřiď paní Hogenové, že jsem vděčný aj jí. Moc. Za ten rozhovor na Rádiu Wave.
Aj na jeho konci jsem měl slzy v očích...
A moc děkuju aj Tobě, že jsi ho sdílela...

A nejenom včerejšek...
Tu "Postel" co jsi poslala jsem sice neznal. Ale ty ostatní písničky ano. Hodně.
Právě na nich jsem začínal. Díky nim jsem vlastně objevil kytaru... Díky nim jsem cvičil mnoho hodin denně a zažíval krásné chvíle ..
Aj to je hodně hluboko ... 
A moc nechápu jak se takto trefuješ ...
 

Do lesa ...
A pak mám pocit, že bych s Tebou chtěl jít někam do lesa... (neboj ;).)
... sednout si na paseku, a... 
Mlčet...
Vím, že to trochu odporuje té touze po závislosti na písmenkách... 

Ticho
Chce se mi mlčet. 
To je další pocit, co ve mě vyvoláváš. Taky vzácný. Čas od času se mi stává. Teď se objevil po delší době asi pře měsícem. A teď s Tebou. Teda vlastně po Tobě ... a mnohem silněji ...
Mám rád ticho ... Mlčení ...

Pravda o vztazích
Rád bych, abys pochopila víc o mém současném vztahu a možná i minulých. Mám pocit, že Ti to dlužím. Asi mi u Tebe více než u jiných záleží na tom, aby ... na čem vlastně ... ?  Proč? ... Protože jsem včera neřekl některé detaily, které mě nenapadly, ale mohly by být důležité ... a vlastně by mohly víc říct o mantinelech, ve kterých se pohybuju a chci pohybovat ... 
Ale asi úplně nejvíc proto, že Ti to možná řekne víc o tom, proč si vážím vztahu s Tebou...


Písně... Inspirace... 
O tomto ještě psát nebudu. 
Ještě to není zralý ... ale dere se to ven ...
A taky jsi část toho včera blokla (ikdyž celkově to bublá právě díky Tobě ;)  ) a potřebuju se s tím trošku srovnat ...

Sex
Tebe to napadlo jako první ... Takže si meju ruce ... ;)
Ale do povídání určitě patří ... ;)

Otevírání dveří a pomáhání do kabátu...
... mi kdysi šlo líp a pak dlouho ne... Prostě jsem na to musel vždycky myslet, a to je něco pro mou děravou hlavu.
Včera ne. S Tebou mi to šlo nějak samo. Že by včera byly nějaké erupce na Měsíci? Nebo že by jsi ve mně vzbuzovala posvátnou úctu?
;)

Plody mraků 
Se mi nedaří stáhnout ... Znáš? (https://www.filmcenter.cz/cs/short-films/filmy/430-the-fruits-of-clouds)
Ale je to jedna z věcí, kterou teď hodně ovlivňuješ ( a jsem za to moc rád) ... akorát vím jen trochu, jak se a Ti podařilo přenastavit muj focus ze spotřeby na  hodnoty...
Vlastně mi pomáháš uskutečňovat ....

Návrat k duši...
Prostě vím jenom z části proč... ale díky Tobě se vracím k věcem dávno zapomenutým. A přitom tolik důležitým...
A za tento dar mi připadá prosté "Děkuji" tak žalostně málo...

Stín a synchronicity
Včera v parku... 
Měl jsem pocit, že až přijdeš, že zakryješ sluníčko, abych si Tě všiml ;)
A taky jsem měl pocit, že jsi tam už chvíli byla, než jsem zareagoval.
Chci se s Tebou bavit o tom jak prožíváš a vnímáš synchronicity a co podle Tebe znamenají...

Nejen v muzice ...
Mě fascinuje rychlost a brisknost (líbí se mi víc než brysknost:) ) Tvého úsudku. Okamžitého zhodnocení.
Ikdyž občas (aspoň z mého pohledu) úplně mimo :D ... (a o to víc mě baví) 
Častěji ale opravdu neuvěřitelné postřehy, které mají potenciál se člověka (rozuměj mě) dotknout a zasáhnout přesně na citlivém místě ... Moc hezké :) Jak to děláš? 
A třeba včera v Ad Astře ... to bylo jasné hodnocení - co má a nemá hloubku... při skládání ... a ikdyž jsem z částí souhlasil, tak myslím, že je to jinak ... a vlastně to může být hooodně jinak ;)
A vlastně to trošku i ukazuje naše diskuse o akordových postupech, které "nechceš", protože jsou mělké a přesto je skládáš... ;)
 

Jo a ... Včera po cestě z Prahy jsem byl přesvědčenej, že existuje takový vztah, ve kterém nám oběma bude dobře a nebude to ztráta času. Ani pro jednoho ...
A... že ho jsme schopní udržet v takových mantinelech, aby nám to oběma dávalo...
Ale dneska si tím už na 100% jistej nejsem. Jenom tak na 94,49;)
Mj. proto, že mám pocit, že mě k tomu, abych to tak napsal vedou prvky závislosti... na Tobě ;)

Jo a abych nezapomněl ...
Prohlašuji zcela zodpovědně a při smyslech, že chci být závislej na našem povídání! ;)

Ha! 
A už jsem našel důvod, proč Ti dneska nemůžu nenapsat. 
Dneska je první jarní den. A já Ti včera ani nepopřál. Tak to musím přece dohnat!
A navíc jaro se s tím povídáním k sobě tolik hodí ...

Tak,
Krásné jaro!
:)

Vlastně jsem chtěl ještě něco napsat ..., ale to až ...
Dobrou noc...